Čtení na tento den: Janovo evangelium, 13. kapitola
Dnes jsme pozváni na návštěvu. Zůstáváme stát u dveří a pozorujeme skupinu mužů v místnosti. Vypadá to, že se chystají k večeři. V těchto krajinách je zvykem, že služebníci v domě myjí pánům nohy zaprášené z cest. Teď se ale všichni po sobě dívají, protože umývadlo bere jejich učitel, kleká a myje jednomu po druhém nohy. Díváme se stejně nechápavě jako oni. Proč to dělá, to přece není jeho práce?! Dělá práci, kterou by zvládli sluhové, kterou by zvládl každý sám, vždyť hygiena je to první, co učíme už malé děti. Je to přece učitel, co chce naučit dospělé muže? „Jestliže já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. … Když to víte, blaze vám, když to také činíte.“ Začíná nám svítat. Nestačí teorie, je potřeba praxe. A za chvíli se nám rozsvítí ještě víc. Mistr mluví o zradě. Z místnosti odchází do noci Jidáš. Učitel pokračuje: „Ještě na krátký čas jsem s vámi. Odcházím. Ale vás, moje žáky, všichni poznají, protože budete jednat tak, jak jsem vás učil…“ Rádi bychom řekli ano, ale Petr, jeden z mužů v blízkosti učitele, je rychlejší s ujištěním, že právě on bude vždy dobrým žákem. „Ne, Petře, brzy mě zradíš…,“ opáčí učitel.
Ježíš připravuje učedníky na krizi. Na dobu, kdy s nimi nebude, kdy budou zklamáni sami sebou, druhými, tím, že věci nejdou, jak by si přáli. Jeho příprava má velmi praktickou podobu: zvládnete to jen spolu, když si budete pomáhat, když se budete mít rádi a uděláte pro druhé i to, co by bývali zvládli sami… Kdy pro vás někdo něco udělal? Jaké to bylo? A kdy jste někomu pomohli vy? Jaké to bylo?