Čtení na tento den: Janovo evangelium, 17. kapitola
Máte rádi zahrady? V našich zeměpisných šířkách se většinou těšíme na jaro, teplé paprsky slunce a rozkvetlou přírodu. Getsemanská zahrada v Jeruzalémě se nachází na svahu Olivové hory v údolí Hebronu. Getsemany se dají volně přeložit jako lis na olej. Dodnes zde najdeme staleté olivovníky. My jsme se ovšem vydali do prvního století, a to se zde kromě zahrady s olivovníky nachází i selský dvorec, kde se olej z oliv lisuje.
Slyšíte tichý hlas. Modlitbu. Nasloucháte. Ten hlas se modlí za lidi. Aby věděli, že nejsou sami, i když se to zdá. Aby nevzdali hledání pravdy jako toho, co je správné u Boha. Aby „byli uvedeni v dokonalost jednoty“ s Ježíšem a Otcem. Každá krize je současně soudem nad lidmi, protože zkouší charaktery. A do Getsemane za chvíli přijde v podobě vojáků.
Ježíš prožívá zápas za nás. Za učedníky, kteří spí, když mají bdít. Za vojáky, kteří o něm (zatím) neví nic. Za lidi, kteří selhávají, a přesto mu stojí za to, aby se teď, v temnotě noci nechal vydat vojákům. Každý z nás má svou Getsemanskou zahradu, kde zažívá svou noc, svou samotu, své otázky a touhu po Boží přítomnosti. A v těch chvílích se nám připomene tichý hlas Ježíšovy modlitby připomínající, že v té temnotě nejsme sami…