Čtení na tento den: Janovo evangelium, 21. kapitola
Je večer, tma. Stojíme na břehu Tiberiadského jezera. Nedaleko nás sedí na břehu skupina mužů. Od vidění je již známe. Jeden z nich vstává. Vypadá rozhodně a pevným hlasem oznamuje ostatním: „Jdu lovit ryby“. Díváme se, jak profesionálně chystá síť a odráží loď od břehu. Ostatní se k němu přidávají, společně vyplouvají na jezero a mizí v tmavé noci.
Začíná svítat. Na břehu jezera stojí Ježíš. Sledoval, jak se Petr, rybář, vrací ke svému řemeslu, ke své někdejší jistotě. Petr. První se hlásil, že nikdy Ježíše neopustí. První jej zapřel. První z učedníků byl u prázdného Ježíšova hrobu. A jako první se rozhodl jít něco dělat, když už s nimi Ježíš není. Cholerik v krizových situacích. Všichni máme v krizi potřebu spoléhat na to, co fungovalo, co známe, snažíme se držet dřívějších jistot. A jako Petr si možná ani neuvědomíme, že my sami jsme už jiní, že nás změnila cesta s Ježíšem. Petr už si dnes netroufá přitakat otázce „miluješ mne?“, odpovídá „ty víš, že tě mám rád“. Vidí se Ježíšovýma očima. A jako cholerik zvyklý situace řešit hned pochopí, že Ježíšova otázka „miluješ mne?“ směřuje dál. „Mám tě rád“ je motivace, ale ne k lovení ryb. Setkání s Ježíšem dává našemu životu nový smysl. Pro každého existuje jedinečné poslání v Božím plánu. Není to návod k použití života, je to jeho zacílení. Abychom je našli, musíme si položit stejné otázky, které dostal Petr na břehu Tiberiadského jezera. Kdo jsem? Proč dělám, co dělám? K jakému cíli směřuji?
Znáte své poslání v Božím plánu? Před pár dny jsme procházeli temnou jeskyní, kterou občas ozářilo světlo. Ježíš nevede naši cestu prosluněným rájem, ale občas ji na chvíli ozáří, abychom se zorientovali a nahlédli věci Jeho očima. Tyto okamžiky setkání s Ním vytvářejí naše vzpomínky, a ty ovlivňují na naši další cestu.
Díky Pane, že jsi s námi uprostřed krizí. Díky, že nás provázíš, i když Tě nevidíme. Díky, že jsi připravil cestu z temnoty a že jsme si ji i tímto způsobem mohli připomenout.